Historie

Rotava je místo se starou a bohatou železářskou tradicí. V rotavských i okolních hamrech se vyrábělo železo již v 15. století. První písemná zpráva pochází až z roku 1549. Příčinou vzniku tohoto průmyslu byla bystrá voda rotavských potoků, množství lesů, z jehož dřeva se pálilo dřevěné uhlí používané při tavení rudy, i nálezy a těžba různých rud v blízkém okolí.

Na Jindřichovickém panství, náležejícím Nostitzům, byla řada těchto hamrů na výrobu poměrně kvalitního železa a plechu. V roce 1597 se již hovoří o rotavském pocínovaném železe. Od roku 1616 se zde vyrábělo i železo tyčové – šínové. Takto vyráběné železo získávalo zkušeností hamerních mistrů stále vyšší kvalitu. V roce 1660 soustředil hrabě Nostitz veškerou železářskou výrobu v Rotavě a Šindelové do svých rukou. To stála již první vysoká pec. Nová vysoká pec v roce 1757 znamenala další vzrůst výroby. V té době bylo v Rotavě a Šindelové 6 hamrů na tyčovinu, 3 na plech a cínovna. Plechové lžíce z Rotavy se tehdy prodávaly do celého Rakouska-Uherska.

Zavedením nového způsobu výroby válcováním v roce 1839, stará výroba a staré hamry zanikají. V roce 1869 byla poprvé použita k pohonu válcovny pára. S pozinkováním plechu se začalo roku 1886. V roce 1889 byl zahájen provoz ocelárny s martinskou pecí.

Roku 1909 se železárny stávají akciovou společností. Slučují se s železárnami v Nejdku v „Železárna Rotava – Nejdek“ se sídlem ve Vídni. V letech 1910-1911 byly postaveny další dvě ocelářské pece. Výroba ingotů dosahovala 7200 tun, plechu 1700 tun ročně. Vyráběl se plech pozinkovaný i pocínovaný. Rotava byla jediným podnikem v Rakousko-Uherském mocnářství, která vyráběla konzervářský plech. Po vypuknutí první světové války v roce 1914, přechází podnik na válečnou výrobu. Vyrábí se plech na konzervy, nábojové zásobníky a různé součástky pro dělostřelectvo a vozatajstvo. Blížící se krize byla předzvěstí „Rotavské tragedie“ – v roce 1928 je zaznamenáno první omezení práce železáren. Koncern, který je majitelem, převádí výrobu do moderního závodu Karlova Huť na Ostravsku. Roku 1930 je zastaven provoz ocelárny a po té i ostatních provozů. K novému rozmachu rotavských železáren dochází v roce 1939 výstavbou nových objektů. V roce 1941 přebírají závod Kruppovy závody pod názvem „Chebský ocelářský průmysl“ a zahajují válečnou výrobu. Rokem 1945 je válečná výroba zastavena a po marných pokusech o získání mírové výroby, je závod určen k likvidaci. Koncem roku 1946 končí práce v závodě. Začíná likvidace strojního zařízení, které bylo odvezeno do Plzně. V ocelárně byla odstraněna střecha. Hala, na jejímž místě stojí nyní hala 4, byla rozebrána celá. Ve zbylých prostorách závodu se potom vystřídala celá řada podniků.

Vládním usnesením č. 2399 v roce 1956 končí nejistota a obavy o osud závodu. Závod byl tímto od 1.1.1957 připojen ke ŠKODA Plzeň, začíná historie závodu ŠKODA Rotava. V roce 1957 bývalé Rotavské železárny přebírá společnost ŠKODA Plzeň za účelem výroby hornického a slévárenského zařízení, výroby jeřábů pro vlastní potřebu, výroby technického zařízení a dodávky odlitků pro elektrické lokomotivy. Roku 1966 zahájila Plzeňská Škodovka výrobní program válcovacích zařízení. Jako další inovace a mateřský produkt závodu vznikl v roce 1975 obor 509 – výroba gumárenského zařízení – vulkanizační lisy.

ROTAS STROJÍRNY spol. s r.o., Rotava, vznikl na základech strojírenského pobočného závodu ŠKODA Plzeň v roce 1992 s tím, že zůstala zachována celá její strojírenská základna a nově se vybudovalo obchodní zázemí společnosti. Nová firma tak navázala na více jak 35 letou historii strojíren v Rotavě, a pokračovala ve výrobě zařízení pro důlní průmysl, panelárny, válcovací zařízení a vulkanizační lisy na pneumatiky. V rámci výrobní spolupráce v regionu pak zajišťovala i výrobu převodových skříní a rekonstrukce válečkových tratí a důlních zařízení.